Nazi Lauck NSDAP-AO NS News Bulletin 106. . . .

Nazi Lauck NSDAP/AO

NS Zpravodajství

vydávaný NSDAP/AO - České internetové vydání

Číslo 106/6 - Zima 2000/2001 (111/112)

Informace pro předplatné

NS NEWS BULLETIN je vydáván jako NSDAP/AO publikace v mnoha jazycích, např. anglicky, německy, maďarsky, dánsky, francouzsky, švédsky, španělsky, portugalsky a italsky a to nepravidelně. Předplatitelská cena je 30,- USD na 12 čísel. (Každé číslo je také možno poslat jako 650 MB počítačové CD (v Microsoft Publisher 98® formátu) za 10,- USD/CD.)

Aglické a německé vydání NS NEWS BULLETINu jsou k dispozici POUZE na CD a ve zkrácené formě na internetu. Pro tyto kamarády vydává NSDAP/AO větší tiskoviny v němčině (dvojměsíčník NS KAMPFRUF, 30,- USD/12 čísel), v angličtině (dvojměsíčník THE NEW ORDER, 30,- USD/12 čísel v USA a Kanadě, kamkoliv jinam 50,- USD) a v dánštině (čvrtletník FODRELANDET, jako společný projekt s DNSB v Dánsku. Kontakt: DNSB, Postboks 32, DK-2670 Greve, Denmark).

Přijímáme všechny hlavní měny - pouze bankovky (ne mince nebo známky). Mezinárodní peněžní příkazy (IMO) jsou přijímány z většiny zemí kromě Německa a Rakouska. Mimo USA nepřijímáme také žádné osobní šeky. Žádné "postžirové" šeky.

Dobrovolníci, kteří by chtěli pomoci při překladech nebo psaní článků jsou obzvláště vítáni.

Podívejte se na "bohatý ceník" pro bližší nabídku dalšího propagandistického materiálu, sběratelských předmětů, vlajek, kazet, hudby, knih v různých jazycích a mnoho dalšího.

NSDAP/AO: PO Box 6414, Lincoln, NE 68506 USA www.nazi-lauck-nsdapao.com

Reportáž z akce v Berlíně dne 25.11.2000 (111)

Berlín, nádraží Berlín-Schönefelde, okolo 08:30 SEČ. Celá rota místní policie spolu s posilami z BGS (pohraniční stráž), všichni těžce opancéřováni, systematicky blokují celé nádraží a blízké okolí. Ve vzduchu je cítit napětí... A poté konečně dorážíme. Na místo přijíždí autobus za autobusem, přijeli kamarádi ze všech částí Německa. Mezi prvními dorazili kamarádi z NPD Baden-Württembergu, další z Bavorska a dokonce i z Frankfurtu a dalších měst. Přátelé se srdečně pozdravili, zformovali zástup a spořádaně čekali na začátek pochodu, který byl plánován na 12:00. A za několik chvil bylo celé nádraží "v rukou" nacionalistů, kamarádi dohlíželi na chování policistů, kteří se jako obvykle nechovali moc přátelsky: Speciální zákazy a nařízení, stejně jako důkladné osobní prohlídky přece nemohly chybět. Najednou nebylo dovoleno mít u sebe obligátní "schwarz-weiss-rot" vlajku, stejně jako vlajku NPD (na oficiální NPD demonstraci!!!), dále nášivky nebo odznaky, které jsou za normálních okolností v SRN legální (opět včetně oficiálních NPD/JN nášivek!). Bylo zakázáno skandování hesla používaného na demonstracích - "Hier marschiert der Nationaler Widerstand" (Zde pochoduje národní odpor!), což vypadalo velmi podezřele a zárověň opět dokázalo frustraci politického systému SRN a jeho přisluhovačů... Nakonec byla povolena pouze vlajka v oficiálních barvách SRN (černá, červená, zlatá), která se samozřejmě v našich řadách moc nevyskytuje. Každopádně, odhodlání a připravenost k boji, sdílené všemi přítomnými, zůstaly nezlomeny. Chtěli jsme dát režimu SRN jasnou odpověď na hysterickou propagandistickou kampaň médií posledních dnů a týdnů proti čemukoliv nacionalistickému, chtěli jsme ukázat naši nezlomnost a dokázat lidem, že MY jsme součástí slušné a respektováníhodné opoziční síly narozdíl od kriminálnické a vraždící špíny, takzvaných "antifašistů", vzývaných Schröderem a jeho klauny, jejichž heslo zřejmě zní "Bojuj s fašismem, ale přejímej jeho metody"...

Ačkoliv byla demonstrace organizována NPD, musí se poznamenat, že kromě NPD/JN kamarádů se jí zúčastnili také neorganizované síly, dále členové National Widerstand (Národní odpor) stejně jako skupinky ze Švýcarska, Anglie a dokonce skandinávských států a ti všichni utvořili masu cca 2500 lidí. Pro poválečný Berlín to je respektováníhodné číslo!

Poté už konečně udeřila 12 hodina a my jsme byli eskortováni policií k našemu speciálnímu vlaku, který směřoval na nádraží Berlín-Střed. Účast byla již dost vysoká, ale když vlak zastavil ve stanici Berlín- Východ, kde jsme se spojili s druhou polovinou kamarádů, kteří zde na nás již čekali, euforie dosáhla maxima. Všichni jsme stáli před budovou nádraží, kamarádi z Berlína, Saska a kdoví ještě odkud, spojeni v jednu sílu a zformováni jsme očekávali začátek pochodu. Vedoucí NPD Udo Voigt, Horst Mahler, Per Lennart Aae, Holger Apfel a další vedoucí činitelé byli přítomni mezi námi. A samozřejmě zde nesmím opomenout davy sionistických přisluhovačů z tisku a televize, kteří slídili okolo se svými fotoaparáty v očekávání nějakých povedených "snímečků".

O čvrt hodiny později dorazili první automobily s aparaturou a začaly se rozdávat vlajky, dřevěné štíty a megafony. A hle - najednou už bylo zase povoleno používat NPD vlajky!!! Policie na nádraží Schönefelde nám lhala, snažíc se sabotovat naše setkání svými dětinskými metodami, což nebylo pro tuto chvíli moc dobré, protože jsme byli přinuceni nechat naše vlajky v autobusech. Ale ani tato akce se neukázala jako účinná, protože naše odhodlání ještě zesílilo.

V následujících okamžicích jsme se řadili do formací dle zemí a krajů, vždy kamarádi z jedné části shromážděni pod svojí speciální krajovou vlajkou. Celá masa lidí se přetransformovala a ještě před několika desítkami minut neorganizovaný dav se zčistajasna proměnil ve formaci pochodových jednotek, vlajkonoši, transparenty, ochranka, čekajíce jen na zahájení vlastního pochodu. Ale ještě předtím, než se tak stalo, promluvil představitel NPD Per Lennart Aae, který ve svém projevu ostře odsoudil represe proti národním silám Německa, za což se mu dostalo masívního potlesku, stejně jako několik "kyselých" obličejů z davu "pisálků". A pochod může začít!

Fakt, že se demonstrace konala v hlavním městě Říše, způsoboval obavy některých kamarádů, protože se očekával větší počet špindírů z "Berlin Antifa", kteří, jak již každý ví, předvedli už na 1. máje, že teror považují za svůj "modus operandi" a ani vandalismus jim není cizí. Ironií je, že právě tito násilníci a vandalové, které musela 1. května policie zklidňovat, jsou dnes mobilizováni samotnou vládou SRN k "vypořádání se s nacisty". A právě tak i den před touto demonstrací, Thierse a jeho nohsledi prohlašovali v rozhlase, že "každý vážený občan se musí rezolutně postavit hnědé špíně ", a každý by se měl pokusit narušit demonstraci všemi dostupnými prostředky, což nepřímo zavánělo výzvou k násilí a pouličním výtržnostem! Nicméně, situace se měla vyvinout jinak, než doufali autority SRN... No tomto místě musí být též řečeno, že takzvaná berlínská "Antifa" byla jednoduše směšná a politováníhodná! Dost jsme je převyšovali jak počtem, tak odhodláním, takže situace nebyla zdaleka tak kritická jako v květnu ve Fürthu. A každý, kdo byl přítomen, si mohl udělat dobrý obrázek o celé "Berlin Antifa", pro kterou byl dnešní den totálním "propadákem". Thierse a spol. dokonce vyhrožovali 50.000 protidemonstranty, kteří se nakonec ani z části neukázali!

Naše řady se daly do pohybu směrem k Alexanderplatz. Prošli jsme ulicí "Straße der Pariser Kommune" a dorazili na "Karl-Marx-Allee", což samo o sobě mělo mělo symbolizovat triumf nad rudou špínou minulosti i dnešních dnů. Vzduchem burácelo skandování "Pryč s rudou špínou!", "Berlín zůstane německý!", "Zde pochoduje NPD!" a "Uvolněte ulice Národnímu odporu!", odrážejíce poslední zbytky levičáckého odpadu pryč. Někteří z nich dokonce chránili svými drogami prolezlými tělíčky sochu "jejich" Marxe, která se nalézá právě v této ulici. Nevím, před čím ji vlastně chránili, ale při pohledu na ta individua jsme se opravdu dobře pobavili. Nevím, jestli potřebuje nějaký komentář pohled na ty 14-15 leté "protidemonstranty". Další trik špindírů spočíval v tom, že nás neustále všude následovali, doufajíce, že se k nim časem přidá dostatek lidí, aby nás početně převýšili, což se již 1. května ukázalo jako neuspěšné.

"Nemůžete zakázat Německo!" a "Argumenty místo zákazů!" hřmělo ulicemi Berlína a dokazovalo všem, že Německo je stále ještě naživu. Podmanili jsme si ulice, což musel přiznat každý "protidemonstrant" a bylo šokující sledovat nenávist, kterou vyprodukovala v lidech mediální kampaň a vymývání mozků ze strany vlády SRN. Mladí lidé, kteří vlastně ani nevěděli, proč nás nenávidí a proč narušují pokojnou demonstraci, v zaslepené nenávisti hystericky řvali "Německo chcípni!" a tak se protiněmecké snahy židozednářských kruhů ukázaly v celé své nahotě.

Vedeny představiteli strany, následovány jednotlivými sekcemi, nepokořeny, nezlomeny, v pevném šiku kráčely naše řady ulicemi Berlína. Tentokrát se dokonce i někteří přihlížející spontánně připojovali k našemu průvodu, obdrželi vlajky a spolu s námi bok po boku vedli bitvu za záchranu Německa, což vyvolalo viditelné překvapení a hrůzu ve tvářích různých pisálků a reprezentantů médií. Tyto spontánní akce měly i důležitý vedlejší význam, neboť ukázaly nespokojenost občanů s lživou agitací v médiích!

Stejně jako celá demonstrace, vše probíhalo v klidu a míru, až do okamžiku, kdy jsme již skoro dosáhli Alexanderplatz. Demonstrace byla narušena menším incidentem, způsobeným jako vždy levicovými militanty: Byl mezi nás vhozen jeden dělbuch a dokonce létaly vzduchem i nějaké láhve a kameny. Ale silná asistence policie měla přinést nečekané rozuzlení: Během několika sekund byly v pohotovosti vodní děla a než se kdo nadál, prudký proud vody doslova spláchnul antifácké krysy z ulice!!! To bylo doprovázeno výkřiky z našich řad jako "Více vody", "Umyjte je!" a "Tvrdě do nich!" A poté, co vzal nohy na ramena i poslední krysí špindíra, zaplnil ulice města masívní aplaus a naše prapory vlály triumfálně Berlínem.

Naši nepřátelé (ti v ulicích i ti ve spolkové vládě) už doslova pěnili vzteky a vývoj situace se ukázal být jiný, než jistí lidé předpokládali... Proto nebylo překvapením, že pouhých několik stovek metrů po výše popsaném incidentu byl náš průvod zastaven a prohlášen policií za skončený, neboť prý "velký počet lidí blokuje naši trasu", což prý "znemožňuje policii udržet bezpečnost pochodu". To bylo ale velmi podivné, protože jsme rozhodně neviděli žádný "velký počet lidí" (samozřejmě - kromě nás)! V ten samý čas se zatím na jiném místě Berlína shromáždili nejací lidé, aby spolu s "tatíčkem Thiersem" plakali a hořekovali nad faktem, že se Německo konečně probouzí, ale tato akce byla hodně vzdálena místu našeho pochodu.

Také by mělo být řečeno, že ačkoliv den nato média informovala o tom, že "pochod byl brzy ukončen", tento fakt je vysloveně lživý, protože jsme pochodovali ulicemi Berlína přes 3 hodiny, než byl průvod ukončen! Na závěr jsme uposlechli policejních nařízení a nastoupili do narychlo připraveného speciálního vlaku, který nás dovezl zpět do Berlin-Schönefelde. Ale ne bez posledního rozloučení reprezentovaného skandováním "Zase se vrátíme!" a máváním našimi prapory před zraky zuřící levičácké špíny.

Demostrace byla obrovským úspěchem a doufám, že byla i důstojným začátkem pro nadcházející manifestace tohoto druhu v našem hnutí, což bylo na druhou stranu zkaleno i tím faktem, že až na drobné vyjímky nevěnovala média našemu pochodu vůbec žádný prostor. Zřejmě se vládě "nehodilo do krámu", že manifestace národních sil proběhla důstojně a v klidu, a že jediné násilnosti a zatčení mají na kontě naši nepřátelé z řad rudých teroristů a pouličních špindírů... Ale i když systém může nadále zamlčovat naše úspěchy a mlžit situaci, již ví, že se čas jeho vlády nachyluje! Tato demonstrace, tento rok (2000) v Berlíně již pátá, je jen začátek! Znovu bude ulicemi Německa burácet ozvěna našich hlasů a duch Německa a hnutí národního socialismu povstane jak Fénix z popela, až znovu zvoláme: Uvolněte ulice!!!

Heil Hitler!

Poslední bitva Jochena Peipera

Jochen Peiper se narodil 30. ledna 1915 do důstojnické rodiny v Berlíně. Patřil do Leibstandarte SS Adolf Hitler. V roce 1938 se stal pobočníkem Reichsführera SS Heinricha Himmlera, ale po vypuknutí války toužil sloužit na bojové frontě. Byl velitelem 10. oddílu SS Leibstandarte A.H. v Polsku, Holandsku, Belgii a Francii. V roce 1941 se účastnil bojů v Rusku s 3. rotou 2. regimentu pancéřových granátníků SS. Nahradil 320. pěchotní divizi generála Postela lokalizovanou u Charkova. 19. března 1943 dobil Bielgorod. V září téhož roku už je v Itálii. V listopadu bojuje za říši v Jitomiru a spolu s 1. armádní skupinou proráží obklíčení u Podolska. Až do října 1944 bojoval na západní frontě. 16. prosince 1944 je se svou 1. pancéřovou divizí SS L.A.H. pod velením 6. pancéřového armádního sboru Seppa Dietricha útočným čelem ofenzívy v Ardenách.

Postupoval k La Gleize blízko Stavelotu. Byl odříznut od zbytku armádní skupiny a obklíčen, ale podařilo se mu spolu s jeho muži pěšky uniknout z obklíčení, v ledové zimě a pouze za cenu zanechání veškerého válečného materiálu na místě. Pod velením Seppa Dietricha bojoval tento muž proti sovětům na západním břehu Dunaje blízko Vídně až do konce. Byl obklíčen spojenci a přinucen vzdát se v Alpách nedaleko od St.Pollen. Za své válečné kariéry dosáhl hodnosti Obersturmbannführera SS a stal se držitelem Válečného kříže s meči.

Po kapitulaci Německa byl tento čestný, vznešený a bezprecedentně statečný voják uvězněn, bit a týrán. Byl obviněn z nařízení popravy amerických válečných vězňů v Baugnes blízko Malmedy během ofenzívy v Ardenách: Vojáci USA, zajati skupinou Kampftruppe J.P., byli shromážděni na louce, aby vyčkali tranportu do předních linií. Peiper s nimi nechal několik svých mužů jako stráž. On sám se přemístil do čela své tankové kolony, která pokračovala směrem k Ligneuville. Mezitím, co většina Kampftruppe dorazila do Baugnez, se vojáci, kteří zůstali na místě, dali do řeči o novinkách se svými kamarády. Spähwagen byl vyhozen do vzduchu a nyní byl ve fázi oprav. Najednou si voják sedící na tanku všiml, že se někteří američané zbavili pout a snaží se utéct. Ale rána, vystřelená do vzduchu z jeho samopalu vyvolala paniku mezi zajatci, kteří začali zmatkovat a rozutíkali se na všechny strany. Bylo použito samopalů a 21 američanů bylo zastřeleno na útěku.

Poté, co byli muži 1.SS Panzer divize donuceni kapitulovat, byli vystopováni a deportováni do tábora Zuffenhausen. 400 z nich bylo přemístěno do vězení ve Schwäbisch Hall blízko Stuttgartu. Peiperova jednotka se skládala z většinou velmi mladých vojáků. Jednomu bylo 16, dvěma 17, jedenácti 18 a osmi z nich 19 let. 22 z 72 obviněných bylo pod 20 let, všichni byli mučeni, aby z nich bylo vymláceno přiznání. Peiper byl exemplárním příkladem pro své muže a pod jeho velením si skupina počínala perfektně. Za celý čas v jeho jednotkách nebyla ani jedna zrada! Muži byli převezeni do koncentračního tábora Dachau, kde bylo 72 z 74 obviněných odsouzeno v loutkovém procesu. Ze zbývajících 2 jeden spáchal sebevraždu a druhý byl alsasan, a proto vyl předán francouzské válečné justici. 43 (mezi nimi Peiper, který byl zodpovědný za konání svých mužů) bylo odsouzeno k smrti oběšením, 22 k doživotnímu vězení, 8 k dvaceti létům a 11 k deseti letům žaláře. Rozsudek byl později upraven, a rozsudky smrti byly změněny na doživotní vězení. Po jedenácti letech vězení byl J.Peiper spolu s posledním ze svých kamarádů propuštěn. To se stalo v prosinci 1956.

V lednu 1957 začal pracovat v závodech Porsche ve Frankfurtu. Odbory si ale vyžádaly jeho propuštění z práce. Poté pracoval v závodech Volkswagen ve Stuttgartu, ale odtud byl také propuštěn díky silné levicové agitaci odborů. Poté poznal, že už dále nemůže žít v Německu a přestěhoval se se svojí rodinou do Francie. Během ofenzívy v roce 1940 se již seznámil s okolím Langres Plateau a již tenkrát si stačil tento region zamilovat pro jeho krásu a klid. Během války pomohl francouzskému válečnému zajatci, německému vlastenci, který pracoval v Reutlingen pro nějaké Peiperovy příbuzné. Na Peiperovo přání bylo onomu muži, Gauthierovi, povoleno vrátit se do Francie ke své rodině. Gauthier to Peiperovi nikdy nezapomněl a byl to právě on, kdo mu na oplátku pomohl v roce 1957, kdy musel Peiper opustit Německo a prodal mu mlýn u Traves. Ale budova byla ve velmi špatném stavu a Peiper neměl finanční prostředky na nezbytné opravy. Mlýn poté odkoupil SS-Obersturmbannführer Erwin Ketelhut a v roce 1960 si Peiper postavil dům ve Spannplate, vysoko u břehu Saone, schovaný za keři, který nebyl vidět od silnice a byl tak trochu jako vojenská pevnost. I přes útoky a anonymní telefonáty tady J.Peiper žil relativně v pohodě více jak šestnáct let.

11 června 1976 byl Peiper nakoupit nějaké dráty a další potřeby pro opravu plotu v odchodě ve Vesoul, hlavního města toho kraje. Obchodník, alsasan Paul Cacheux, člen komunistické strany poznal podle přízvuku němce a zeptal se, jestli nebyl Peiper během války ve Francii. Peiper zaplatil šekem, na kterém bylo jeho jméno a adresa. Paul Cacheux si vyhledal jeho jméno v "hnědém seznamu", kde byla registrována jména všech hledaných němců. Poté předal data komunistické Resistanci. 22 června 1976 vyšel ve francouzských komunistických novinách "L’Humanité" článek s názvem: "Co pohledává tento nacista ve Francii?" Obsah článku se zabýval tím, jak donutit Peipera opustit Francii. Poté byly v Traves distribuovány mezi lidi letáky, které ukazovaly Peipera jako válečného zločince a nacistu. Na zdech se objevily nápisy "Peipere, dojdeme si pro tebe 14 července!" (14 července je francouzský státní svátek).

Ráno 13 července poslal Peiper svojí ženu, která měla rakovinu, zpět do Německa. On sám nechtěl opustit svůj dům, protože předpokládal, že by ho komunisté vypálili. Odmítl také nabídku svého souseda Ketelhuta, aby přečkal noc v Ketelhutově mlýně, a dokonce odmítl i jeho nabídku, že bude čekat s Peiperem, protože by mohl zastřelit nějaké útočníky. Peiper tehdy řekl: "Ne, už bylo dost zabíjení". Jochen Peiper čekal na verandě jeho domu, odkud mohl dobře pozorovat řeku Saone. Erwin Ketelhut mu také půjčil svojí kulovnici. Ve 22:30 Peiper uslyšel nějaký hluk v křovinách a uviděl tucet lidí šplhajících se po břehu řeky. Vystřelil do vzduchu, aby odradil opilé útočníky. Zavolali na něj, aby vyšel ven, on tak učinil a otevřel dveře, aby s nimi promluvil.

Co se odehrálo potom se můžeme jen domnívat. Tělo Obersturmbannführera Jochena Peipera bylo nalezeno ohořelé, bez nohou a rukou. Zemřel asi v jednu hodinu po půlnoci. Dům byl ohořelý, stropy propadlé. Co se stalo mezi 22:30 a 1:00? Byl Obersturmbannführer naživu, když jeho tělo mrzačili? Byl ještě stále naživu, když ho zapalovali? Podlaha byla politá směsi benzínu a motorového oleje. Peiper ležel ve své ložnici, na levé straně, se zády ke stěně, jednu uřezanou ruku pohozenou přes tělo. Nic na něj nespadlo, zemřel zřejmě intenzivním žárem. Tělo nebylo zpopelněné, jen ohořelé.

Erwin Ketelhut a francouzi, kteří ho znali a měli rádi se shodli, že tento rytířský gentleman, který čelil mnoha nebezpečím, neměl takto zemřít. Vrahové přijeli na místo činu svým autem přes louku k řece, kde již byly připraveny dvě loďky. Těmi se přeplavili přes Saone a na druhé straně se vyšplhali keři po strmém břehu řeky. Po činu utekli druhou stranou přes dům na ulici. Požárníci prohledali řeku, aby nalezli chybějící části těla. Vyšetřování francouzské policie trvalo přes půl roku, byli vyslýcháni komunisté z Vesoul a Resistance. Nikdo nic nevěděl! Potom byl případ odložen ad acta, nikdo nebyl zatčen nebo potrestán! V okolí Traves nežilo mnoho lidí, cca 10 obyvatel na čtvereční kilometr, každý znal každého a každý věděl o tom druhém vše, přesto nikdo nic neviděl!

Lidé věděli o okolnostech případu, často dokonce i detailech, přesto nikdo nic neřekl. V noci z 13 na 14 července proto musíme držet protestní vzpomínku na Obersturmbannführera a držitele Rytířského kříže Jochena Peipera. Nespravedlnost, která na něm byla spáchána, nesmí zůstat nepotrestaná! Touto krutou smrtí vzdal Jochen Peiper poslední čest svým lidem a své rodné zemi.

Vánoční příběh

Možná bude složité pochopit, jak milovaný a zbožňovaný byl Adolf Hitler mezi svými lidmi, a to i dokonce v začátcích jeho boje za naší myšlenku. Detaily odhalující atmosféru, která ho od začátku obklopovala, byly zaznamenány oficiálním životopiscem strany, Heinrichem Hoffmanem, který mimo jiné popsal i následující případ, který se odehrál v Mnichově, právě před vánoci 1932. Před více než měsícem bylo zasřeleno šestnáct kamarádů v hotelu Odeon Plaza. Hnutí se hroutilo, nepovedený puč 9 listopadu, členové mrtví, skrývající se, nebo uvezněni jako Führer. Po jiskře naděje, která vzplála a následovně byla utopena v krvi, se poválečné Německo ponořilo zpět do šedi sociálního chaosu, ekonomického propadu a kulturní hniloby. Toto byly okolnosti, které předcházely situaci, zaznamenané Hoffmanem v sychravém prosinci před šedesáti osmi lety...

Umělci v hitlerově hnutí plánovali oslavit vánoce v Blüte Cafe na Blütestrasse formou slavnostní večeře pojmenované Adolf Hitler ve vězení.

"Dostal jsem za úkol nalézt vhodného hitlerova dvojníka. I stalo se, že jsem narazil na člověka, který mu byl celkem podobný. Požádal jsem ho, zda by se chtěl podílet na této tableau vivant , a on souhlasil.

Velká hala Blüte Cafe byla zaplněna lidmi. Tichý vzdech projel halou, když se opona rozhrnula a odhalila na poloosvětleném pódiu vězeňskou celu. Za malým zamřížovaným oknem byly vidět poletující vločky sněhu, a u malého stolku, zády k obecenstvu, seděl muž. Neviditelný mužský sbor prozpěvoval Tichá noc, svatá noc .

Jakmile dozněly poslední tóny, do cely vstoupil malý anděl, který držel malý osvětlený vánoční stromek, který byl jemně položen na stůl před osamělým mužem.

Pomalu se "Hitler" otočil, až stál tváří v tvář obecenstvu. Mnoho lidí si myslelo, že je to opravdu Hitler osobně a tichý vzdech proletěl halou spolu s tichým posmrkáváním.

Světla se rozsvítila a já jsem viděl všude okolo mě muže a ženy s vlhkýma očima, schovávajíce rychle své kapesníky."

Zdroj: Hitler byl můj přítel od Heinricha Hoffmanna, Burke Co., Londýn,

Novinky v hnutí

Nazi "Internet-Radio": Týdenní "programy" (zvukové soubory) v angličtině, němčině a od listopadu i francouzštině. Navštivte naše stránky na http://www.nazi-lauck-nsdapao.com!

Jonni Hansen: 21.listopadu nastoupil svůj osmnáctiměsíční trest odnětí svobody vedoucí DNSB Jonni Hansen (za sebeobranu!). Solidární dopisy posílejte na: Jonni Hansen, #6592, Postboks 532, DK-3000 Helsengör, Denmark.

Dvě zápalné láhve, hozené na budovu centra DNSB v Dánsku způsobily jen minimální škody.

Nové knihy na internetu: Francouzský překlad knihy AN INTRODUCTION TO THE NSDAP/AO: THE FIGHT GOES ON! a ruské překlady brožur ADOLF HITLER QUOTATIONS a SS MAN AND THE QUESTION OF BLOOD byly přidány na NSDAP/AO stránky. Na těchto stránkách je již k dispozici několik knih v němčině, angličtině a dokonce bulharštině (THE JEWS AND BULGARIA) a srbštině (HORST WESSEL).

Sbrsko: Propagandistická akce s nálepkami NSDAP/AO se svastikami měla za následek minimálně čtyři televizní reportáže mezi 16. a 18.listopadem, ve kterých byla uvedena i adresa NSDAP/AO! Gratulujeme srbským kamarádům!

Počítačové hry (skoro) zakázány: Německá vláda se pošetile snažila zakázat počítačové hry na stránkách NSDAP/AO... A to poté, co již byly odstraněny, aby udělaly místo jiným souborům.

Reklama zdarma: V říjnu měl německý ministr vnitra Schily tu drzost říci v televizi, že americký lid má "mylné ponětí o svobodě" a dožadoval se vlády USA, aby donutila zrušit celý web NSDAP/AO. 6.října uveřejnily nejčtenější německé noviny Bild Zeitung reportáž o sekci počítačových her na webu NSDAP/AO, což mělo za následek zdvojnásobení přístupů na na naše stránky. 25.září uveřejnil německý časopis Focus článek o stránkách NSDAP/AO a citoval představitele německého útvaru pro boj s organizovaným zločinem Rolfa Petera Minniera, že NSDAP/AO stránky "dosáhly nové dimenze rasistické propagandy na internetu".

Pokus o vraždu?: Náš mladý německý kamarád Axel Reitz byl hospitalizován na ARO poté, co ostraha věznice odmítla povolit injekce inzulínu, nutné pro jeho přežití! Jenom zásah policie, vyburcované jeho otcem, mu zachránil život. V té době už byl v bezvědomí. Doktor se vyjádřil, že bez zásahu by zemřel v následujících 30 minutách. Na ostrahu věznice bylo podáno trestní oznámení.

HLEDÁME !

Nahlédněte do našeho bohatého CENÍKU !

VZOREK novin ZDARMA!

Návrat na obsah