Nazi Lauck NSDAP-AO - Česká Bcze117 . . .

Nazi Lauck NSDAP/AO

NS Zpravodajství

vydávaný NSDAP/AO - České internetové vydání

117/17 - 2004 (115)

Kurýr Adolf Hitler: 1914-1918

Adolf Hitler byl v první světové válce opakovaně vyznamenán za statečnost.

Dříve než budu pokračovat v mém popisu mých zkušeností z války, tak bych chtěl v zájmu spravedlnosti vložit jedno odhalení dnešního žvástání Hitlerových nepřátel krátkým porovnáním pravdy a výmyslu. Poslední dobou se proti vojákovi v prosté uniformě roznášelo mnoho nevěrohodných a přímo hanobných tvrzení všeho druhu. Přepadá mě pocit zhnusení, když v rukách držím noviny kde je Hitler buď shazován, zesměšňován nebo pomlouván. Ti všichni se sami oklamali ohledně tohoto muže. Každý kdo Hitlera zná jako já, je jiného názoru. Málokomu bylo dopřáno toho štěstí, aby stál tak blízko po jeho boku, jak tomu bylo v mém privilegovaném případe. Tři plné roky, den za dnem a noc za nocí, jsme spolu žili v nejbližším kamarádství. Oba jsme sdíleli stejné utrpení a stejné potěšení. Ten, kdo stál ve službách Bavorského Listovního regimentu celé čtyři dlouhé roky, patří v nejsprávnějším slova smyslu k pojmu „neznámý voják".

Někdo říká, „Hitler běhal pouze v týlu“. Kdokoliv tohle říká nebo píše buď nikdy nepoznal nebo nezažil válku, nebo je mezinárodním lhářem, který chce poskvrnit čest velkého muže. Tito „týloví hřebci“ pobíhali za frontou, daleko od střílení, v bordelových městech Lille a Gentu. Největší procento z těchto týlových válečníků bylo bezesporu syny Izraele. Bohužel mezi nimi bylo i mnoho urozených, kteří však byli již pravděpodobně bastardyzováni. Tento druh německého muže měl již potvrzení o své služební neschopnosti v kapse ještě než opustil domov. Ale – vzhledem k tomu, že také chtěli vykonat „věrnou službu“ otčině -, dělali to tímto způsobem. Mezi tím co jsme my na frontě očekávali smrt každou hodinu, připomínající spíše bahnivé muže, byl tento odpad válečníků v náručích francouzských žen. Podle jejich žvástů byli velcí hrdinové a jako takoví měli zajisté nárok na zasypání vyznamenáními. Ale pořekadlo našich frontových vojáků zůstává navěky pravdivé: „Kulky prší na frontě a vyznamenání prší v týlu.“ Právě tito ulejváci za frontou jsou ti, kteří dnes opět dychtí po házení bahna na frontovou hrdost. S plnými pupky teď sedí jako malí a velcí byrokraté v židovských novinářských kancelářích a rozšiřují svůj jed tiskem širokým masám a pošpiňují každého, kdo stále oceňuje čest a armádu. Nenávidí silný, neochvějný – heroismus; protože oni mohou ovládat pouze slabochy a erotikou narkotizované lidi. Jejich nejhorší noční můrou je Sparťanská vlastnost.

Bohužel existuje ještě mnoho hlupáků, kteří spolknou tučné lži jako hladový pes zhltne jemu hozené maso. Tito lidé se nikdy nenaučili přemýšlet. Na druhé straně jsou tací, kteří se hluboce bojí pravdy a spravedlnosti kterou Hitler vždy představoval; bojí se, že je Hitler natolik spravedlivý, že dá lidem co jim patří. A proto tato záplava lží o muži cti. Můj frontový kamarád Hitler dnes zaujímá pozornost celého Německa. Málokdy mu z úst vyšlo slovo, předtím než bylo tisíckrát zopakováno – zváženo, schváleno nebo zkritizováno. S bleskovou rychlostí proletí nespočet metrů kabelu do telegrafních kanceláří a rotační tiskárny ho zveřejní v milionech novinových výtisků. A já se ptám: Kde ve světě je takový muž, který učinil takový organizační zázrak, takovou koncentraci lidí, kteří znají pouze jednu vůli, pouze jedno jméno, jméno Adolf Hitler? Jak se to mohlo stát v Německu s nejvyšším stupněm civilizace a kultury? Kde je každý občan zdarma učen myšlence a činu? Může být přímo řečeno, že je to nesmírná vůle která se stala činem, vůle osvobodit německý lid z drápů židovského plánu o podrobení světa. Je spojena s Hitlerovým géniem. Dalším důvodem je úpadek našich dnešních vládců, jasná neschopnost politiků řídících naše dny. Pokud je lid zanedbáván ze shora a ušlapáván, pokud se používá metoda „utahování matic“ k vymačkání daní, aby se uspokojil molochův nenasytný hlad, k ukonejšení kapitalismu, pak musí nastat konec těchto lokajů života ničících zlatých idolů, jak nás to učí historie; prastará síla se hýbe uvnitř lidu a zdravý názor normálních lidí zaútočí na vědomé nebo nevědomé vládní taktiky naší vládnoucí vrstvy. Tyto faktory působily, když polovina národa v relativně krátké době vložila svou důvěru v Adolfa Hitlera. Oni se mu nesvěřily kvůli bohatství – protože Hitler nikdy takový slib nedal – ne, svěřily se mu proto, aby navždy nezanikla vnitřní hodnota a existence národa. To proto zvolil národ svého spasitele.

Dnešní Německo nerozpozná základní složení dnes zmrzačené Říše ve své velikosti tak přesně jako naši sousedé. Idea Nacionálního Socialismu jím stvořená, bude jednoho dne vyzařovat ze srdce Evropy do celého západního světa. Naše děti a další generace po nich budou v Hitlerovi uctívat národního hrdinu a jeho genialita vstoupí do Valhally a stane se nesmrtelnou.

A teď k otázce čtenáře: Byl Hitler již tenkrát v této sféře názoru, který dnes reprezentuje? Odpověď na tuto otázku může být pouze kladná. V každém činu, malém či velkém, se vždy stavěl na poslední místo. Nikdy jsem z Hitlerových úst neslyšel

naříkání nebo stěžování si ohledně tzv. „švindlu“. Tenkrát jsem nerozuměl jeho chování a tak musí být mé pocity ohledně jeho neúnavné dychtivosti po plnění svých povinností pochopeny. Nepochopili jsme ho a tak jsme si někdy mysleli, že mezi námi máme bílého havrana, který se k nám nepřipojil když jsme nadávali na „svinské švindlíře“ a „potentáty“. I v tehdejších německých dnech bídy se sebou nesl nový svět, ideu Nacionálního Socialismu, pro kterou byl na nejlepší cestě dát svůj život a svou krev. Čistý patriotismus a tichá naděje v jeho srdci, že bude jednou sám tvůrcem obrození německého lidu, mu jeho těžkou povinnost ulehčovaly. Nemohu si pomoci od vzpomínky na to, co nám často říkal: „Později o mě hodně uslyšíte.“ Zajisté jsme se smáli takovému proroctví a milně jsme ho považovali za pošetilce. On jen obvykle zakroutil hlavou nad naší hloupostí a podíval se vážně do rozpovídané skupiny. Jsem přesvědčen o tom, že i kdybychom my Němci vyhráli válku a Císařská Říše by z ní vyšla silnější než předtím, Hitler by i přesto založil svou stranu. Založil by jí při vědomí, že i sebejistější trůn se musí třást v zemi, kde jsou mezi jejími hlavními vůdci zahrnuti svobodní zednáři a cizinci. Toto nebezpečí existovalo pro mnohé německé vládce. Blízká spojitost politiků svobodně-zednářského Bethmann-Hollweg s Walter Rathenauovými nebyla pro Hitlera tajností. On, jediný z nás rozpoznal faktum, že válka byla vyprovokována svobodnými zednáři a židovskými silami. Bohužel se mnoho z naší modré krve připojilo k těmto skupinám agitátorů a čímž si z velké části zničili své postavení mezi lidmi.

Během prezidentských voleb jsem často slyšel ty „cizince" které Hitler hanobil. Nejubožejší jsou ti lidé, kteří uznají byť sebemenší část těchto nesmyslů. Buď je to zlomyslnost nebo neuvěřitelná stupidita žvanit jediné slovo z těchto drbů. Při mých jednáních s Hitlerem jsem ho neslyšel říci jediné slovo cizí řečí. Mluvil jako my, starým Horno-bavorským dialektem. Prosté výrazy našeho dialektu, které používal každý mušketýr, mu nechyběli. Jeho rodné místo leželo naproti Simbachu, se kterým bylo blízce spojeno mostem přes hraniční řeku Inn. Před 120 lety patřila daleká mělčina stále Bavorsku, do doby, než byla státem vyměněna Rakousku za kus Habsburské země. Dnešní Rakousko, starodávná Německá země která byla obydlena Němci již od sedmého století, je nyní nazývána cizí zemí, protože se tam narodil tak moc nenáviděný Hitler. Žádný slušný člověk dnes nemůže akceptovat takový nesmysl. Ba naopak: Kdyby všichni Němci byli tak němečtí jako Adolf Hitler byl a je, pak by naše slavné Německo neleželo roztříštěné na zemi. Největší křiklouni a agitátoři proti tomuto nevinnému muži jsou právě tací, kteří nejméně ovládají němčinu a kteří by měli pokorně stát v pozadí. Pro ně by bylo nejlepší, pokud by opět obývali svou zem u nohou Libanonu.

* * * * *

Letní horko oplývalo Fromelles. Červen vzkvétal červenými růžemi. Prchliví slavíci zpívali svou milostnou píseň každý večer v zámeckém parku, nádherně jako v pohádce. Tito drazí hosté nechtěli opustit svá hnízda i přes časté bombardování našeho velitelství. V noci přivál od moře čerstvý vzduch.

Ničící dělostřelba zaplnila další měsíce. Okřídlené střelivo hrozně řvalo; žádný podzemní kryt nebyl postaven tak robustně, aby ustál tato monstra. Obrnění nepřátelští ptáci na obloze se stávali větší a větší obtíží. Odvážně klouzali dolů a kropili naše zákopy přesnou palbou z kulometů. Naše obranná opatření byla zprvu proti tomuto novému způsobu boje bezbranná. Horší byl ale podzemní ničivý boj. Roty byly často uvrženy do stádia vyčerpávající nervóznosti. Vrtací mašiny vrtaly skrz jinak bezpečnou zem. Tunely a zákopy byly vedeny k naší obrané linii. Bázlivý pocit žití na zemi vyplněné výbušninou dominoval zákopové jednotky, které si každou sekundu uvědomovali, že stovky mužů můžou být vymrštěny k oblakům jen proto, aby spadli zpět dolů do kráteru. Myšlenka smrti udušením a masového hrobu byla skličující. Tato všudypřítomná smrt otupila sílu i těch nejsilnějších mužů.

30. května 1915 jsem odešel k zpravodajskému oddělení. Ještě jsem si ani nezvykl být oddílovým běžcem když jsem musel odejít. Poslušně jsem ukázal můj převelovací rozkaz veliteli regimentu podplukovníkovi Friedrichu Petzovi. On mě poslal do poselského válečného krytu. Po mém příchodu tam jsem se musel vzdát mé zbraně; neopustila mou ruku od pochodu z Mnichova. Kolikrát mi moje puška zachránila život na nebezpečných hlídkách! Moje budoucí výstroj se skládala z vojenské pistole, poselské brašny a baterky. Rozkazy byly vždy pečlivě uschovány v zalepené obálce v poselské brašně. Důležitost rozkazu byla označena znamínkem na brašně ve tvaru kříže. Když měl rozkaz jeden kříž, tak člověk věděl, že není na spěch. Dva znamenaly naléhavost a tři velmi velkou naléhavost. Poselská skupina se většinou skládala z deseti mužů. Šest z nich bylo vždy ve službě v zákopech mezi tím co ostatní čtyři byli připraveni. Pravidlem bylo, že rozkaz na frontu nesli vždy dva poslové. Bylo to z čistě bezpečnostního hlediska, kdyby se vyskytla nějaká nepředvídaná situace jako zranění nebo smrt jednoho z poslů, tak by ten druhý posel odnesl rozkaz tam kam byl směrován.

Můj příchod obšťastnil ostatní posly, protože teď měli nováčka kterého by mohli popichovat. Nadporučík Eichelsdörfer byl pobočník regimentu. Hugo Gutmann, nadporučík domobrany – důstojník s židovskými manýry – často sloužil jako jeho zástupce. Nikdo z poslů na něj vysoko nepohlížel. Později se tento také-důstojník, který se klepal strachem, stal mým nesympatickým nadřízeným.

Ta doba byla velmi šťastná, protože do krytu přišel Hitler. Vrátil se z úkolu a byl unavený. Viděl jsem ho poprvé v životě. Stáli jsme proti sobě, oči do očí. Příjemné pozdravení a pak mě svým ostrým pohledem změřil od hlavy k patě. Zeptal se mě odkud jsem a jestli zůstanu nastálo ve skupině. Hitler sám byl vyzáblý až na kost, byl bledý a zašlý. V hlubokých očních jamkách byly usazeny dvě pronikavé, tmavé oči; zvláště jsem si jich tenkrát všimnul. Jeho knír byl silný a ne příliš udržovaný. Čelo a výraz v obličeji prozrazoval vysokou inteligenci. Zdá se mi jako bych ho stále viděl jak stojí přede mnou a jak si povoluje opasek během naší rozpravy. Adolf Hitler, spolu s Mundem Maxem, se stali mými neoddělitelnými kamarády.

Následující noc jsem já, spolu se Schmiedem, doručoval můj první rozkaz do velitelství vojenského inženýrství. Cesta tam nenabízela moc krytu před dělostřeleckou palbou a kulometné salvy nás také ohrožovaly. Pozice kompanií byly vystavěny příliš hluboko do kotle. Fromelles byl otevřený na hřebenu hory. Poté co jsme tam dorazili, jsme doručili rozkaz důstojnickému zástupci Hoffmannovi. Po převzetí odpovědi jsme začali zpáteční cestu. Po mém návratu jsem zjistil, že se mí kamarádi připravili na mé hladové břicho. Moje členství bylo náležitě oslaveno čajem a chlebem s omáčkou. Adolf Hitler seděl v rohu a byl zabrán do čtení novin; mezi tím čas od času usrkl trochu čaje. Občas do příjemné rozpravy také vložil nejaké to slovo kterému jsme nerozuměli. A tak skončil první den ve Fromelles. V řadách lavic byla sláma. Spánek nás přemohl a jemně nás vzal do své náruče.

Během dalších pár dní jsem se seznámil se všemi posly lépe. Jejich jména byla Schmied, sympatický francouzský Němec, Weiss Jakl, syn hostinského z Hallertau, Mund Max, rodilý Mnichovan, Sperl, Tiefenbeck, Landshammer, Inkoser a Bachmann. Odpočívacím místem byl nízký starý dům ve kterém žila stará Francouzka, které jsme říkali „černá Marie"; nikdy nechtěla opustit svůj domov a to ani při boji. Jezdecký posel Vitus Gasteiger, můj krajan z Au bei Aibling, často navštěvoval naše loupežnické doupě. Vitus Gasteiger již nikdy nespatřil svou rodnou zem. Obětoval to nejdražší, svůj život, za svou otčinu.

Tento článek je výňatkem z nové knihy #584 COURIER ADOLF HITLER: 1914-1918 napsána blízkým přítelem, který sloužil ve stejném poselském oddílu tři roky. Kniha je dostupná za $10,00.

Děkujeme kamarádům, kteří věnovali knižní originál, který pak přeložili do angličtiny! – Pokud MŮŽEŠ pomoci s překlady, napiš na:

NSDAP/AO, PO Box 6414, Lincoln NE 68506 USA

Židovská hysterie porazí Židovskou sebekontrolu

Napsal: Gerhard Lauck

Židé jsou nelehkými protivníky. I přes jejich relativně malou populaci – zhruba třicet milionů na celém světě – jsou ve svém vlastním právu „světová síla“ díky své dominanci ekonomie, médií a vlády Spojených států. Jsou chytří, nelítostní a ničemní. Bylo by chybou je podceňovat.

Na druhé straně je TÉŽ chyba je PŘECEŇOVAT. Nejsou všemocní, vševědoucí, perfektní nebo nepřemožitelní. Znovu a znovu během historie následovalo židovské vyvrcholení sesazením, někdy společně s vyhnanstvím nebo pogromou (tedy hubením škůdců).

Jednoduše řečeno jim jejich síla stoupne do hlavy. Začnou být moc nafoukaní a náruživí. Jejich z počátku skrytá tyranie se stane až příliš veřejnou, příliš jasnou a příliš nepříjemnou, zkrátka příliš mnoha dříve nevědomím obětem.

V tomto světle se jeví židovské vnitřní dění zajímavě a, ano, i povzbudivě.

„Maďarsko-americký“ židovský miliardář a filantropista George Soros přednášel minulý listopad v Harvard klubu v New Yorku na konferenci „Jewish Funders Network“ (JFN) (Židovská Síť Dárců, pozn. překl.). Šokoval židovské publikum když mu řekl, že narůstající antisemitismus v Evropě je přímým výsledkem politiky Izraele a USA. Řekl, že se ani on sám necítí bezpečně, protože nový antisemitismus neustále mluví o tom, že Židé dominují světu.

Toto doznání – i židovskému publiku – rozzlobilo velké židovské organizace. (Poté se provalilo, že již Soros není tak populární, protože údajně nedaroval mnoho velkých příspěvků otevřeně židovským organizacím.) Věřte tomu nebo ne: Když jeden Žid řekne druhému, že jsou byť zčásti zodpovědní za odpor, který vyvolaly jejich vlastní činy, tak ho ten druhý Žid častokrát nazve „antisemitou" nebo dokonce „Nacistou" – i přes fakt, že ví, že je to také Žid!

Takže není nic divného, že Židé zajdou příliš daleko. Nemohou odolat tomu stéblu trávy, které zlomí velbloudovi hřbet. Jejich mysli jsou zcela zavřeny jakékoliv kritice nebo varování – a to i z vlastních řad ( která je zjevně založená na inteligentní předvídavosti, na rozdíl od laskavosti ke svým ubohým obětem).

Z lehčího soudku je poprask způsobený poznámkou jednoho židovského architekta z New Yorku, kterou řekl ve svém projevu k židovské skupině zapojené s neslavným monumentem HoloHoaxu v Berlíně. Při diskuzi ohledně kontroverzního zapojení německé firmy která měla spojitosti s „koncentračními tábory" se jeho zubař zeptal, zda zlato, které firma použila ve svém anti-graffiti spreji pocházelo z plomb Židů uplynovaných v Auschwitzu. Vypuklo hlasité pobouření volající po jeho rezignaci. Samozřejmě se omluvil.

Ale kdo ví? Možná se ten zubař pouze chtěl ujistit, zda je ten anti-graffiti sprej opravdu košér!

Dopisy vydavateli

Pronásledování ve Spojeném Království

Šest kamarádů, považovaných anglickou bezpečnostní složkou za pravděpodobné „vůdce“ Stormer/RVF („Racial Volunteer Force“, „Rasová dobrovolná jednotka, pozn. překl.), bylo obviněno Korunním žalobním úřadem mezi jiným i z „produkce a distribuce rasově podněcujících materiálů“. Na jejich domy bylo minulé jaro provedeno několik razií anti-teroristickou jednotkou „SO19“ a Skotskou anti-teroristickou odnoží „SO13“. Čeká je až čtyři roky vězení. – Evropa

Litevské vyšetřování

Jsem z Rigy, z Lotyšska. Našel jsem Vaší adresu v jednom Litevském patriotickém magazínu, který byl mezitím zrušen a zkonfiskován plutokratickým systémem. Mám zájem o vaše knihy a váš magazín „The New Order". White Power! – Lotyšsko.

Vděčný Italský Američan

Chci veřejně poděkovat kamarádovi Schaerffenbergovi za jeho skvělé články o druhé Světové válce. Jako Italský Američan jsem doposud neslyšel nic jiného než vtipy o Italské armádě. Přišlo mi to jako zjevení když jsem zjistil, že Itálie dosahovala v některých vojenských směrech vynikajících výsledků. Příkladem jsou elitní námořní jednotky „x-mas“, horské oddíly a Italská vzdušná síla. Heil Hitler! – New Jersey

Potlačování v Austrálii

Australští lidé vždy věřily v rasově a kulturně Evropský národ s kontrolou nad naší vlastní ekonomií, obchodem, agrokulturou a národním osudem. Nikdy neproběhlo žádné Australany legálně se zavazující hlasování nebo referendum, které by dovolovalo masovou neevropskou imigraci, která ohrožuje náš rasový druh. Australané ani nedovolili, aby cizí zájmy převzali kontrolu nad naší ekonomií a politickým životem.

Ve skutečnosti je Austrálie v souladu s duchem Australské ústavy – Sekce 51 (26) – určená k tomu, aby zůstala rasově a kulturně Evropská. To je opravdový australský zákon!

Nicméně, Australské vládní agentury dnes prosazují „politicky korektní“ postoje a zásady, které ohrožují přežití Bílé Austrálie. Využívají zlověstné vyhlášky ASIO, zákonů o hanobení rasy a anti-diskriminační zákony k utišení odpůrců multikulturismu, Aziatizace, globalizace, odzbrojení obyvatelstva, privatizací a nemorálních válek.

- Australian Nationalist Workers Union, PO Box 332, Gosnells WA 6110, Austrálie

Bohův největší dar lidstvu

Jsem 30. letý italský Nacionální Socialista. Tento dopis vám je výsledkem dlouholeté studie a pozorování našeho nemocného světa. Mohl bych napsat sto stran o mém obdivu k největšímu člověku, kterého dal Bůh lidstvu: Adolfu Hitlerovi!

Po zkoumání Nacionálního Socialismu dnes mi je ctí přidat se k NSDASP/AO! Můj život patří Führerovi! Heil Hitler! - Itálie

Dobré zprávy z Belgie

„Antisemitské násilí se v Belgii od roku 2000 zdesetinásobilo", oznamují média.

Ať žijí Flandry! - Belgie

Mnoho debat, ale jednoduché řešení

Neustále probíhají debaty o antisemitských a antisionistických poznámkách papalášů nebo i normálních lidí na ulici. Všichni politici okamžitě zalezou do Židovského „tak kam slunce nesvítí“.

Ve skutečnosti by bylo velmi lehké tyto názory a poznámky odstranit z povrchu země: Kdyby nebyli žádní Židé, nebyl by žádný důvod k „antisemitismu“! Sieg Heil!

- Německo

Aktivismus v Polsku

Přiložený článek z polských novin vypráví o naší propagandistické akci. Natiskli jsme letáky NSDAP/AO a vyhodili jsme jich velké množství z auta když jsme jeli po hlavní silnici. Autority dokonce zastavily provoz, aby je mohli odstranit. Heil Hitler! - Polsko

 

Potřebujeme !

1.               Knihy a časopisy Třetí Říše, stejně jako originální (do roku 1945) nahrávky s německými pochody.

2.               Kamarády, kteří plynule píší (není nutné, aby mluvili) cizí řečí a jsou ochotní dělat překlady.

3.               Internetové aktivisty ke shromažďování a šíření informací.

Podívejte se na náš rozsáhlý NABÍDKOVÝ LIST !

VZOREK NOVIN ZADARMO !

NSDAP/AO - PO Box 6414 - Lincoln NE 68506 - USA
http://www.nazi-lauck-nsdapao.com

Hlavní strana NSDAP/AO